Jak pracovat s dítětem, které má poruchy pozornosti?

Častý dotaz, který mi pokládají nejen rodiče dětí, které učím, ale i rodiče dětí, které doučuji.

První předpoklad k tomu, aby dítě dokázalo udělat alespoň nějakou práci, je, že k práci musí mít vhodné podmínky. Teď jistě spustí spousta rodičů s tvrzením, že jich dítě má přece ty nejlepší podmínky k učení. Ale jsou ty nejlepší podmínky zároveň i nejlepší pro dítě? Musíte si uvědomit, že dítě v žádném případě nevydrží sedět v klidu u psacího stolu a pracovat. A už vůbec nemůže pracovat samo. Pokud dáte dítěti nějaké zadání (například přečíst si dvě stránky o veverce a naučit se to) a necháte ho v pokoji samotné, zaručuji Vám, že dítě si nepřečte ani větu a bude jen koukat (buď na stánku v učebnici nebo před sebe). A efekt nebude vůbec žádný. A jestli si myslíte, že to vaše dítě dělá schválně, tak vám rovnou říkám, že nedělá.

Pokud má dítě diagnostikováno ADHD – čili poruchu pozornosti, není prostě schopno samo pracovat.

Jenže nestačí, abyste si jen seděli vedle svého školáka a neustále do něho „hučeli“ – tak čti, nekoukej a čti, no, už sis to přečetl? Tak se dítě prostě nic nenaučí.

Otázka tedy zní – jak dítěti v domácí přípravě pomoci?

Základ přípravy je v tom, že musíme respektovat poruchu pozornosti. Aby dítě udrželo pozornost, musí být v pohybu. Ano, čtete dobře – v pohybu. To znamená, že všechno, kromě psaní domácího úkolu, se dělá při nějakém pohybu. Potřebujete procvičit násobilku? Házejte si míčkem (ne tenisovým, nejlepší je gumový míč, případně může být i medvídek, smotané ponožky, papírová koule, prostě nic tvrdého) a u toho dávejte dítěti příklady – vy řeknete příklad a hodíte míč, dítě si promyslí výsledek – případně odpočítá na prstech násobkovou řadu, výsledek řekne nahlas a hodí míček zpět.

Takto můžete nacvičovat i řadu vyjmenovaných slov – jedno slovo řeknete vy a jedno dítě. Jen si dejte pozor, abyste používali stejnou řadu, jakou se učí dítě. Ne, že by dneska byla jiná vyjmenovaná slova, jen jsou v každé učebnici trochu jinak seřazená.

Stejně tak můžete procvičovat i anglická slovíčka. Jednotlivá slovíčka si taky můžete napsat na papírky, které rozložíte po zemi. Vy budete říkat český název a dítě bude chodit (případně běhat) po pokoji a hledat anglické slovíčko, na které se pak postaví nebo ho zvedne a položí na stůl. Pokud máte prvňáčka, který ještě neumí číst, musíte si pomoci obrázky. Jestli se vám nechce kreslit nebo hledat obrázky na internetu, můžete využít anglické pexeso, které najdete na našich stránkách. Pokud trénujete barvy, stačí vám rozstříhat barevné papíry nebo vytáhnout vodovky a nechat školáka malovat (nezapomeňte na malý igelitový ubrus na stůl a velký igelitový ubrus pod stůl).

No a co se zmíněným dvoustránkovým textem o veverce? Tady je jen jedno řešení – text musíte číst vy a dítě při tom nechte hrát.

Aby dítě dokázalo zaměřit svoji pozornost na to, co čtete, musí svůj vnitřní neklid nějak zaměstnat.

Pokud bude jeho tělo zaměstnáno nějakým pohybem, jeho mysl se paradoxně zklidní a dobře se soustředí. Takže dejte klidně dítěti do ruky míč, hokejku, autíčko a nechte ho si hrát. Potom, co celý text přečtete, dávejte dítěti otázky a pomáhejte mu s odpověďmi. Takto si projděte celý článek několikrát – vy pokládáte otázky, a odpovědi napovídáte dítěti z textu tak dlouho, dokud si je dítě nezapamatuje.

Výborné pro děti, které mají problém udržet pozornost, jsou tzv. pojmové mapy. Ke sluchové paměti se tak připojí ještě zraková a úspěch je zaručen. Pojmovou mapu tvoří hlavní hesla, která se různě propojují.  Můžete také využít soubor pracovních listů, které pro děti vytvářím a používám je buď ve škole při výuce nebo při doučování dětí a ve kterých taky pojmové mapy najdete.

Při psaní domácího úkolu dítěti nezakazujte dítěti kývat nohama, případně mu dejte pod nohy míč a nechejte ho si s ním alespoň různě koulet či hýbat.

Stanovte si s dítětem začátek odpolední přípravy, např. půl hodiny po příchodu domů, a ten dodržte. Stanovte si také čas ukončení a ten také dodržte. Dítě tak bude vědět, kdy skončí a kdy už si bude moci jít hrát. Přípravu příliš neprotahujte, děti s poruchou pozornosti se rychleji unaví. Pokud má dítě za úkol ještě číst článek z čítanky, text nejdřív přečtěte vy, a teprve potom nechejte číst dítě. Text si totiž takto zapamatuje a snadněji mu potom půjde čtení, pokud už předem ví, o čem čte.

A v neposlední řadě důležitá rada: obrňte se trpělivostí. Nezapomínejte na to, že dítě má diagnostikovanou poruchu pozornosti a že za svůj neklid nemůže. Dejte dítě na nějaký sport nebo ho alespoň zapište do nějakého pohybového kroužku, kde by se vyběhalo. V žádném případě ho za jeho vrtění netrestejte, jak jsem toho byla jednou svědkem (to, když jsem přišla poprvé doučovat chlapce, kterého měla v péči babička. Chlapec seděl na židli, když jsme si s babičkou povídali, a najednou začal kývat nohama. Facka přilítla dřív, než jsem vůbec stačila o ADHD a jeho projevech říct.) Nepleťte si neklid se zlobením. I dítě s ADHD si umí uklidit hračky, nachystat věci do aktovky a jít si vyčistit zuby. Jen mu to déle trvá a často v průběhu práce zapomene, co vlastně má dělat… Takže je potřeba dítě častěji kontrolovat, zda dělá to, na čem jste se domluvili, což však neznamená, že na něho budete křičet.

Přeji mnoho sil!

Příklad pojmové mapy si můžete stáhnout zde.