Jak se učit s dyslektikem

Pokud máme doma dítě s poruchami učení, ve většině případů je největší problém se čtením. Dítě nerado čte, čtenému textu buď nerozumí, nebo čte s chybami.  A jelikož je čtení ve škole stěžejní, odráží se tyto obtíže i do dalšího učiva – matematiky, prvouky, případně přírodovědy a vlastivědy.

Jak tedy dítěti v domácí přípravě pomoci?

První zásada zní: nenechávejte dítě učit se samo. Pokud si teď říkáte, že to je přece jasné, že dítěti s domácí přípravou pomáháte, tak je vše super. Jsou ale rodiče (musím říct, že mám tyto zkušenosti hlavně s tatínky), kteří tvrdí, že s nimi se taky nikdo neučil, tak to ten jejich kluk taky zvládne sám. Jenže – pokud necháte dítě v pokojíčku samo a řeknete mu: „Teď se uč!“, výsledek bude takový, že dítě bude (a to v tom lepším případě) jen koukat na stránku, bez toho aniž by si cokoli přečetlo. V tom horším případě si bude někde na kousek papíru, případně do učebnice (vždyť má gumovací pero) bezmyšlenkovitě čmárat. Pokud tedy má dítě poruchy učení, případně má „jen“ obtíže se čtením, musíte dítěti pomoci.

Dnes se zaměříme na pomoc při čtením. V dalších článcích se zaměříme na psaní, gramatiku a slovní úlohy v matematice.

Pokud dítě chodí do 2., případně vyšší třídy, má za domácí úkol číst už poměrně dlouhé texty – buď  celou stránku, případně (podle ročníků) i více stránek najednou. Dítě, které má problémy se čtením (ať už jsou jakékoli) toto množství prostě nezvládne. Tedy lépe řečeno zvládne – po neúměrně dlouhé době a výsledek stejně není takový, jaký by si rodiče (a samozřejmě i učitelka ve škole) představovali. Proto je lepší domluvit se s paní učitelkou na tom, že text budete krátit – podle věku a schopností dítěte. Ve 2. třídě bude například dítě z celé stránky číst jen první dva odstavce. Od 3. třídy by už dítě mohlo zvládnout půl stránky. To ale znamená, že tu část, na které se domluvíte, přečte dítě několikrát.

Při čtení dbáme na zásadu – krátce a častěji. Nezapomeňte, že dítě se rychle vyčerpá. I když se to nám dospělým nezdá, čtení je pro dítě velmi namáhavá činnost. Proto čtení věnujte raději 2 až 4 minuty několikrát za odpoledne, až dojdete k požadovaným 10 minutám hlasitého čtení denně.

Jak pomůžeme dítěti se čtením?

Existuje několik metod, které dítěti se čtením pomůžou:

1. Začněte tím, že text zvětšíte. Pokud nemáte možnost zvětšovat doma, požádejte ve škole o další čítanku, kterou budete mít v práci. Pokud nemáte možnost zvětšovat text ani v práci, pořiďte domů alespoň větší lupu, se kterou bude dítě číst. Musíte si uvědomit, že písmena – i když je dítě už dobře zná, se v textu dítěti „slijí“ dohromady. Běžná velikost písma je pro školáka, který má potíže se čtením, nevhodná. 
2. Nejprve celý text (nezkrácený) dítěti přečtěte, a to i v případě, že si článek už četli ve škole. Dítě, které má se čtením problém, se nedokáže ve škole na čtený text soustředit. Vnímá ho stejně jako cizí jazyk, kterému nerozumí. Pokud mu text přečtete vy, doma, v klidu, soustředí se daleko lépe než ve škole, kde ho rozptyluje spousta jiných věcí.
3. Poté, co jste přečetli text, si povídejte (stačí pár vět), o čem ten článek je. Dítě tak snadněji pochopí obsah textu.
4. Až potom začne číst dítě. Při prvním čtení se s dítětem střídejte – jednu větu dítě, druhou větu Vy, další větu zase dítě a tak pokračujte až do konce zkráceného textu.
5. Těžší (náročnější, případně delší slova) čtete spolu s dítětem. Čtěte tišším hlasem a pomalejším tempem – musíte se přizpůsobit tempu dítěte.
6. Nezapomeňte také při čtení správně dýchat a veďte k tomu i Vaše dítě. Práce s dechem je při čtení důležitá a dává dítěti pocit jistoty.
7. Při dalším čtení už dítě čte dvě věty a Vy jen jednu.  Obtížná slova čtěte spolu s dítětem.
8. Poté, co si dítě text přečetlo, se zaměřte na obtížná slova. Spolu s dítětem je vyhledejte v textu a každé slovo si několikrát společně přečtěte. Nebo je přečtěte pouze Vy a dítě je po Vás zopakuje.
9. Teprve po této „přípravě“ čte dítě zkrácený text samo.

Na co si dávat pozor:

Dvojité čtení – to znamená, že dítě si slovo přečte potichu a teprve potom ho “vyhrkne” celé najednou. Tento způsob zabraňuje plynulosti čtení. Správný způsob čtení je po slabikách. To znamená, že dítě čte slovo pomalu, ale plynule bez větších mezer. Dvojité čtení (pokud už je zafixované) se velmi těžkou odnaučuje. Sledujte tedy dítě u dlouhých a komplikovaných slov, zda se nezastaví, ale jestli naopak čte plynule jednu slabiku za druhou, až dojde na konec slova.

Rychlé tempo – děti mají snahu vyrovnat se těm nejlepším, které možná paní učitelka ve třídě chválí. Tím, že se dítě snaží číst rychle, chybuje, často opakuje první slabiku, případně si při čtení „čistí hrdlo“, či nějak odkašlává. Čtení tak úplně zbytečně ztrácí na plynulosti. Vysvětlete dítěti, že ne všichni jezdí stejně rychle na kole, ne všichni stejně rychle bruslí a ne všichni musí stejně rychle číst. Vždy dětem ve škole říkám, že mají číst tak, jakoby četli svému malému sourozenci, který sotva začal chodit do školky – musí číst pomalu, aby ten jejich „prcek“ všemu rozuměl. 

Nikdy na dítě nekřičte, a to ani v případě, že dítě čte opakovaně s chybami. Musíte si uvědomit, že dítě to nedělá schválně.

Na zlepšení pochopení a porozumění textu existuje spousta pracovních listů. Jeden takový si můžete stáhnout ZDE.

 Příště si řekneme, co je obloučkování a jaké jsou klady a zápory čtecího okénka.